NjEŽNI POLJUBAC

koji je dug kao zalasci sunca nad Strossmayerovom avenijom pod kopitima sunca u hladu tvoje haljine

nježni poljubac koji bi umirio šarenu telad

prije nego što budu zaklana za našu večeru

nježni poljubac koji bi poljuljao moral frontovnog vojnika

nakon gubitka identiteta, doma i dva litra votke, kada je Bačmut izbrisan iz istorije

nježni poljubac je prolazan i tako krhak da bi ga glasna riječ ili naglo kretanje polnih organa

mogli definitivno izbrisati iz osjećaja ili još gore, izbrisati iz pamćenja

o tvom poljupcu mogu govoriti samo u tišini dok se ljetnji grad tiho kotrlja Janovskom ulicom

i vjetar mi golica sljepoočnice vrhovima kose, oslobođenim iz tvoje pletenice

tvoj nježni poljubac nije stvaran ljudski događaj

on je tako surov, beskompromisan i iskren

mogu o njemu pred sobom artikulisati bez zvuka

NE SMIJEM GA IZGOVORITI!

da se ne bi rasplinuo

i da bih ga sačuvao, moja draga, sa kikicama…

tvoj nježni poljubac mi je rasturio dušu i zaliječio srce

i zato uživam u tišini usana

šumi kiša po krovovima ljetnjih stanica za ljubavnike

i danas rano ujutro

ispred crkve sv. Antuna Padovanskog

moje odlučne usne počinju da plešu pod nježnim poljupcem

moja draga Sarice sa kikicama

ponovo me poljubi

i otkrij

kakvi su osmijesi devojčica koje umiru od sušice

Translated to Montenegrin by Anđela Turukalo Dabetić

…………………………………………….

NĚŽNEJ POLIBEK

kterej je dlouhej jako západy štrossmayeráku pod kopyty slunce ve stínu tvých šatů

něžnej polibek kterej by ukonejšil před porážkou strakatý telata pro naši večeři

nežnej polibek kterej by podlomil morálku frontovýho vojáka

po ztrátě identity, domova a dvou litrů vodky, když Bachmut byl vymazán z dějin

něžnej polibek je pomíjivej a tak moc křehkej že by ho hlasitý slovo nebo prudkej pohyb pohlaví

mohl definitivně vymazat z citu anebo hůř, vymazat z paměti

o tvým polibku mohu hovořit pouze po Tichu když se potichu vlní letní krupobití v Janovského ulici

a vítr mě šimrá po spáncích konečky vlasů, který se vysmekly z tvýho copu

tvůj nežnej polibek není skutečnou lidskou událostí

je tak krutej, nekompromisní a upřímnej

mohu o něm před sebou bezzvučně artikulovat

NESMÍM HO VYSLOVIT!

aby se nerozplynul

a abych ho uchoval, má milá copatá…

tvůj něžnej polibek mi rozsekal držku a zacelil srdce

a tak si užívám neslyšnost rtů

šumění dešťů na refýžích letenských zastávek milenců

a dnes časně z rána

pod kostelem sv. Antonína Paduánského

mý urputný rty už začínaj jihnout pod něžným polibkem

má milá copatá Sasanko

znovu mě polib

a prozraď

jaké jsou úsměvy děvčátek umírajících na souchotiny

Im musician, artist, junkie and alcoholic.

Poverty and stupidity. No solutions.

The rain which hasnt been 2015 a novel
Yellow king 2017 short stories collection
The Black Two 2019 poetry collection
Like a Ráma 2021 poetry collection

YES

INTER ARMA

Spavaj slatko, vojniče, kad puk da pogineš veli,
dok sveštenik mitraljez sve krsti olovom.
Buka topova je orkestar u izvođenju molskom;
koji je, za slavu zla, komponovao veliki Makijaveli.

Je li metak sjeme što u tlu mesa niče,
pa crveni pupoljci iz grudi izbiju tada?
Sa prijestolja palih tijela nad nama vladaš, Juda!
Dok krv se žanje, “Deus vult” truba kliče.

U ratnom ruletu se oštar naboj vrti.
Čiji će broj biti prozvan? Ko će biti sledeći Jov?
Samo truli kosturi o miru mogu sanjati.

Marš Radeckog svira u svojoj razvratnoj plemenitosti.
Kako su blizu kolijevka i masovni grob…
Ovdje roda donosi djecu, a lešinar ih odnosi!

Translated to Montenegrin by Anđela Turukalo Dabetić
……………………………………………..
INTER ARMA (Czech)

Spi sladce, vojáku, když pluk ti zemřít velí
a páter kulomet křtí všechny olovem.
Hluk děl je orchestr při sólu mollovém,
co složil k slávě zla sám velký Machiavelli.

Je kulka semínkem, jež vzklíčí v půdě masa
a rudá poupata pak z hrudi vyraší?
Na trůnu z padlých těl nám vládneš, Jidáši!
Řev polnic „Deus vult“ při sklizni krve hlásá.

Ve války ruletě se točí náboj ostrý.
Čí číslo padne teď? Kdo bude dalším z Jobů?
O míru mohou snít jen v zemi tlící kostry.

Zní Radeckého marš v své zvrhlé noblese.
Jak blízko z kolébky je k masovému hrobu…
Čáp děti přináší a sup je odnese!
……………………………………………..
INTER ARMA (English)

Sleep well, soldier, when the regiment orders you to die
and the parson machine gun baptizes everyone with lead.
The noise of cannons is an orchestra during a minor scale solo,
which the great Machiavelli himself composed for the glory of evil.

Is bullet a seed that sprouts in the soil of flesh
and red buds will then sprout from the chest?
On a throne of fallen bodies you reign over us, Judas!
The roar of trumpets proclaims “Deus vult” when the blood is harvested.

In the roulette of war a projectile spins.
Whose number will be called now? Who will be the next Job?
Only rotting skeletons in the ground can dream of peace.

Radetzky March plays in its depraved nobility.
How close it is from a cradle to a mass grave…
The stork brings children here, and the vulture takes them away!

I work as a Sales Engineer at a laboratory testing high power equipment, such as switchgear panels, disconnectors, circuit breakers, etc. I am an editor in the Czech Newspaper of the Writers’ Community and a founder of the art magazine “Smrtisyn” for the current Czech neo-decadence movement. I also work as curator of various visual art exhibitions and I write art critics and philosophy essays, mostly focused on the present neo-decadent art influenced by the old “fin de siècle ideas” of Ch. Baudelaire, J. K. Huysmans, A. Schopenhauer, F. Nietzsche and the early works of P. Verlaine (Poemes saturniens). I am a co-founder of the electronic-metal music band “Maldorör Disco” inspired by the aesthetics of Comte de Lautréamont and his book “Les Chants de Maldoror”. I am engaged in translation work of the English, German and French poetry. In my free time I study philosophy and psychology, including the non-conventional topics such as hypnosis and the phenomenon of near-death experience (NDE).

My country of origin, the Czech Republic, is rather peaceful. We are a small and modest state that experienced many wars and oppressions in the past, so I hope the warfare never returns to our nation again. In my opinion, the peace could be contributed by nourishing the peoples’ passion and love to art in general – not just in poems. The human soul experiencing the magnificence and variety of creative work in musical, visual, literary, and performative forms in all its freedom and diversity can find its inner reconciliation, even though the outside world is often cruel, unfair, and painful. I believe the intellect and the beauty of art in various forms is the antidote to the arrogance and ignorance of the mankind.

1. Sonata for a rusty harp, poetry collection (2011)
2. Using a knife I teach a fish how to scream, poetry collection (2019)
3. Echo of a fish’s yell, poetry collection (2023)

NO